Vzpomínám si na své překvapení, když jsem ho poprvé viděla zpívat. Nějak mi jeho tělo nesedělo k hlasu, který jsem znala z nahrávek. Myslím, že jsem byla i trošku zklamaná :-)
Karel Plíhal si mě poprvé získal Pohádkou. Jedny letní prázdniny jsem strávila hodiny denně u kytary, struny zaříznuté hluboko do prstů, abych se naučila to komplikované (alespoň pro mě - samouka) vybrnkávání společně s textem, a několik příštích let jsem ji dávala k dobru, kdykoliv se mi dostala kytara do rukou.
Až na pár jednodušších písniček byl pro mě ovšem Plíhal nehratelný. Což mi ulehčovalo fakt, že byl pro mě i nezpívatelný :-) Buď moc vysoko, nebo moc nízko. Rozhodně byl ale poslouchatelný...
Plíhal mě vždycky pohladí po duši - jeho něžný hlas ("jsem tak chabý zpěvák, že mi dělá problém prosoukat texty písní tóny jedné kytary"), vtipné texty, laskavé podání i drsnějších básniček, jeho skromné, stydlivé, téměř dojemné vystupování, posmutnělost i komika, písničky vtipné, hravé i melancholické. Díky Plíhalovi jsem se aspoň trochu dostala k poezii, kterou normálně nečtu. Pokaždé znovu se usměju nad verši konverzuju celkem plynně, najdu svoje místo v kinně (Pozvánka) nebo tři andělé...mlčeli patrně o mně (Tři andělé) a desítkám dalších. A vždycky mě dojme Kluziště ("Strejček kovář..."). Ach jo.
Je neuvěřitelné, jak intenzivně jsem se na pár dní přenesla do doby před patnácti až dvaceti lety. Jak se mi postupně vynořovaly vzpomínky, které mám s těmito písničkami spojené ;-)
Na internetu jsem našla diplomovou práci studentky UK věnovanou právě Plíhalovi. Psala jsem o něm kdysi na vysoké škole referát a pamatuju si, že jsem našla jen pár článků v časopisech. Teď jsem toho našla taky pramálo, proto mě tato diplomka potěšila. Píše se v ní nejen o životě Karla Plíhala, ale autorka - studentka češtiny a francouzštiny - rozebírá dost podrobně jeho texty. Doporučuji!
Dočetla jsem se taky, že od doby, kdy jsem ho intenzívně poslouchala, vydal Plíhal v roce 2012 album Vzduchoprázdniny, které dokonce získalo cenu Anděl. Už jsem si jej pustila. Nevím, jestli je to tím, že ho zatím nemám zažité, ale zatím mě neoslovilo tak, jako Plíhalova ostatní alba. Ale nebojím se. Psali, že jeho styl je čím dál víc Plíhalovský, takže je to jen otázka času...
Jeden rozhovor z roku 2012 tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat