Že by?

Je to jako se vším, co se mi dostane pod ruku. Ještě před chvílí jsem koutkem oka sledovala seriál a při tom šila (rozuměj: snažila se spotřebovat zbytky látek a sladit je do zajímavých kombinací barev a materiálů). A zároveň se u toho snažila nezmrzačit kocourka, který mi u všeho poslední dobou asistuje. 

Potom se mi ale, zhruba před patnácti minutami, z pod rukou vyloupl kousek, který mě tak příjemně překvapil, že jsem se okamžitě rozhodla udělat ten krok, o kterém jsem v minulosti několikrát uvažovala. A tak je tady prvních pár řádků.

Moje šití a vlastně veškeré tvoření je tak trochu náletové - jsem schopná se mu věnovat několik dní od rána do noci a pak klidně zase několik týdnů na nic nesáhnout. Jednu dobu jsem tak vášnivě háčkovala, že měli lidé v mé přítomnosti obavy o své vlněné doplňky, abych jim je nerozpletla.

Poslední přibližně dva roky si ráda sedám k šicímu stroji.  Radost mi dělá, když můžu nakombinovat vyřazené oblečení, zbytky látek, závěsů a podobně. Je moc milé ušít si obal na diář z ustřižených nohavic oblíbených riflí (do kterých už se bohužel nevejdu), kosmetickou kabelku z maminčiny těhotenské haleny (ale to kecám, v plánu to mám, ale ještě jsem se neodhodlala do ní střihnout), jako překvapení všít do kabelky podšívku z košile budoucího majitele... Nové látky jsem si (už několikrát) zakázala nakupovat a většinou dokupuji jen zipy nebo výztuhy. 

Jsem samouk, který se vrhá po hlavě do zkoušení nových činností. Spoustu věcí určitě dělám špatně, zbytečně komplikovaně, zkrátka po svém. Zůstává po mně hromada různých materiálů, nářadí, náčiní, návodů... Chci si všechno vyzkoušet. Typický Blíženec.

Tak teď už snad jen zdokumentovat ten kousek, který má tenhle první příspěvek na svědomí...

Proužky až oči přecházejí - rukáv košile a zkrácené kalhoty

Návrh na servírování ;-)